středa 22.7.1998

Ráno vstáváme v 7.00, aby jsme si stihli v klidu udělat snídani a nepletli se tam s ostatníma. Pomalu balíme. Po osmé hodině odcházíme, loučíme se s paní domácí (včera jsme od ní dostali vizitku) a jdeme na autobus. Cestou na zastávku vracíme v sámošce lahve od piva. Na zastávce se potkáváme se Slovákem ze včerejška. Došel až na Brestovou. (Djw: To je konec hřebene nedaleko Zuberce.) Autobus přijíždí docela plný a na zastávce je plno lidí.

My jedeme to Liptovského Mikuláše-Trnovce k Liptovské Maře, kde je kemp. V místních potravinách nakupujeme proviant a vydáváme se do kempu., kde ovšem zjišťujeme, že noc by nás stála 200Sk. Změna plánu. Vrháme se na koupaliště (10 Sk/os), válíme se tady až do 15 hodin. Naštěstí ležíme pod stromama, jinak bychom se tady upekli. (Djw: Po prohlídce stánků je nám jasné, že zůstat tady je finanční sebevražda. 1/4 kuřete za 76 Sk, opečená klobása za 48Sk a hamburger za 40 Sk - to není ani v Praze na Václaváku!!) Půjčujeme vodný bicikel (Djw: tj. šlapadlo) za 50 Sk/hod. Voda je docela studená, objevují se však místa, kde je jako kafe.

Odpoledne jdeme na autobus, ten nám však ujíždí před nosem. Jdeme stopovat. Je děsný vedro. (Djw: asi 36°C ve stínu - a my stopujeme samozřejmě na slunci.) Naštěstí nám pak zastavuje Slovák s Mazdou a odváží nás na nádraží v Liptovském. Chystáme se vrátit do Čech. Jedeme vlakem do Žiliny, kde utrácíme poslední slovenské peníze a odtud do Mostů u Jablunkova. V Čadci nás čeká celní a pasová kontrola, vše probíhá v klidu. Z Mostů u Jablunkova jedeme do Bocanovic, kde by mělo být veřejné tábořiště.

Opravdu tady nějaké nalézáme. Po chvilce zjišťujeme, že to není to, které jsme chtěli. No ale nevadí, je asi půl desátý, stmívá se a my rychle stavíme stan. Noc nás přijde na 30Kč, ale teď po nás nikdo nic nechce. Jdeme se podívat na to druhý tábořiště. Není asi o moc lepší. Je v něm dost lidí. Okolo jezdí vlak jako kolem našeho a dělá děsný rámus. (Djw: tady u toho tábořiště totiž jede vlak po železným železničním mostě.) Ještě v noci se rozhodujeme, že pojedeme jinam. Kam, to se domluvíme ráno. Sociálky tady jsou hrozný. No, co bychom chtěli za 30Kč, že? Hrozný kadiboudy, puch a koryto s dvěma kohoutama, kde teče pitná (!!) voda. (Djw: Jenže myjte se u koryta, když na vás čučej lidi, který seděj u 60m vzdálený hospody a navíc jste přímo osvětleni pouliční lampou. To se hned tak nesvlíknete. Navíc tu jezdí každou půlhodinu vlak, což je šílený rachot. Naštěstí aspoň od 22.00 do 6.00 nehouká před přejezdem.)

čtvrtek 23.7.1998

Náprstník (Digitalis) rostoucí v Beskydech

Ráno jsme vstali asi v 7 hodin, šli jsme se umýt, a sbalit stan, když v tom k nám přichází chlap (Djw: řekl bych stařeček) s jizvou na nose a chce po nás 30 Kč za noc. Dáváme mu je, že jsme je včera neměli komu dát. Odcházíme na nádraží, kde na nás zavane příšerný puch. Všimla jsem si, že se něco válí v kolejišti, šla jsem se tam podívat a zjišťuju, že je to hlava koně, kousek dál v druhé koleji jsou vnitřnosti a asi 15m dál je zbytek těla. Asi se zde srazil vlak s koněm. Hnusná podívaná. Po chvíli přijíždějí 2 chlapi a vše odklízejí. My potom zkoušíme v klidu posnídat. Dobrou chuť!

Z Bocanovic odjíždíme do Českýho Těšína přes Třinec (jedno velký nádraží se strááášně dlouhejma železárnama). V Českým Těšíně kupujeme pečivo, posnídáme horkou čokoládu, já s chlebíčkem, Dejwy s dortem. Málem se nám zde také podaří přejít do Polska, uprostřed města je hraniční přechod. Z Českého Těšína jedeme do Hnojníka a odtud směřujeme do Komorní Lhotky, kde má být podle naší mapy kemp. Hledáme však marně, když se ptáme místních obyvatel, tak nikdo nic neví, až jeden mladý muž si vzpomíná, že kdysi za komančů tam něco bylo. Vracíme se tedy zpět, jedeme busem do Dolních Třanovic, odtud chceme stopovat do Frýdku-Místku, ale auta tiu jedou rychle a navíc z kopce. Naštěstí odtud odjíždí autobus naším směrem. Ve Frýdku-Místku na vlakovým nádraží se rozhodujeme, že pojedeme do Mořkova. Měl by tam být kemp a koupaliště. No, koupaliště tam sice je, ale kemp opět nikde! No to je dovolená! Alespoň se tedy vykoupeme a rozhodujeme se, že pojedeme zpět do Rožnova, protože víme, že tam kempy jsou. Z Mořkova odjíždíme vlakem do Valašského Meziříčí a odtud po hodině čekání (Djw: vlaky dle našich zkušeností nikde a nikdy nenavazujou na sebe) do Rožnova pod Radhoštěm.

Dnes jdeme vyzkoušet druhý kemp - Camp Rožnov. Bohužel nikde v Čechách v kempu nevedou ceníky. Za dvě noci zde platíme 290 Kč/2os/stan. Je tu sice vyhřívaný bazén a TV místnost, ale sprchy jsou tu hrozné. Stavíme stan a protože se v dálce blýská (ne na časy) pořádně ho přiděláváme. (Po zprávách o dalších povodních o nichž jsme slyšeli v radiu.) Pak jdeme na pivo. Po dni stráveným na nádražích to bodne. (Djw: snad Lucii nenaučím pít, ale na žízeň je pivo nejlepší a navíc je výživný.)

pátek 24.7.1998

kaple sv. Cyrila a Metoděje

socha Radegasta

V noci opravdu pršelo a byla dokonce trochu bouřka. Ráno posnídáme čerstvé pečivo s paštikou a jogurt. (Djw: Zajímavá kombinace, ale my jsme si to ani neuvědomili.) kolem půl desáté se vydáváme na výlet. Trasa je jasná - Radhošť (1129m) a socha pohanského boha Radegasta. Cesta nahoru je úmorná, nesvítí sluníčko, ale je dusno a vlhko. Za chvíli jsme splaveni jak koně. Cestou sbíráme borůvky a maliny.

Na Radhošti je kaple sv. Cyrila a Metoděje, bohužel je zavřená. Alespoň si ji z venku vyfotíme. Pokračujeme dál směrem k soše Radegasta. Cestou se stavíme ve vysokohorském hotelu a dáváme si dobrou polévku: Valašskou kyselicu a k tomu kafe - to už dobré není. Na cestě k Radegastu je dost lidí. Vypadá to tady jako na Václaváku. Všichni jdou proti nám. Po chvíli je nám to jasné. Vyjeli lanovkou na Pustevny a zbytek - ten kousíček po rovině - došli. Nebo přijeli autobusem, či autem až na parkoviště na Pustevny. Kdežto my jsme šli pěšky.

U sochy Radegasta je hrozně lidí, není šance si ho samotného vyfotit, pochvíli ho Dejwy fotí bez podstavce, na němž sedí nějaká mládež. (Djw: Teď to vypadá, jací jsme starouškové...) Pokračujeme dál. V domnění, že narazíme na zelenou, po které se vydáme dolů. Dojdeme až na Pustevny. Kupujeme si nanuka a Štramberské uši (sladké pečivo). Na mapě zjišťujeme, že zelená, po níž jsme se chtěli vydat, odbočovala u horskýho hotelu. Vydáváme se tedy po jiné zelené a potom po lesní cestě. Měli bychom dojít do Dolní Bečvy. Tam také dojdeme, ale cesta je delší, než jsme očekávali. Už nás bolí nohy. Z Dolní Bečvy jede naštěstí autobus, s nímž se dovezeme do Rožnova.

V kempu se potom jdeme vykoupat do bazénu. Voda má mít 28°C, zdá se nám však dosti studená. Odpočíváme, večer se jdeme projít do města a potom se zastavujeme na pivku a vínu. Do spacáku zalejzáme příjemně unaveni a s naplánovanou trasou na zítřejší pomalý návrat domů.

sobota 25.7.1998

Ráno vstáváme asi v 7 hodin. Obloha je zamračená, chvílema krápe. Posnídáme a balíme věci. Odcházíme na stopa. Začíná pršet. Stopujeme na autobusový zastávce U Eroplánu. Provoz je slušný, ale auta jsou plná. Asi za třičtvrtě hodiny nám zastavuje bílá škodovka (120) a veze nás do ValMezu. Přestalo pršet. Sotva ve Valmezu vystupujeme, pršet opět začíná. Smůla se nám začíná lepit na paty. Stopujeme - stejně jako v Rožnově - asi po 3/4 hodině zastavuje auto s vozíkem a cizí SPZkou a z něj vystupuje chlap (zřejmě stopař), řidič na nás pokyne ať nastoupíme. Nevím, jaké je národnosti (Maďar, Polák ??). Později přicházím na to, že je to Rusák nebo Ukrajinec. Jede s manželkou do Chomutova za prací. Nejprve chceme odvést do Olomouce, ale Dejwy se s ním dohodne, že nás odveze až do Jihlavy. (Djw: Spíše kousek před Jihlavu na sjezd z dálnice Praha - Brno.) Chceme se totiž ještě stavit v Kutné Hoře. Cestou pospáváme nebo posloucháme ruské hity. (Djw: Perfektní směska všeho zahraničního popu a lidovek - vše ovšem v ruštině.) Auto je to děsný, zvlášť se o tom přesvědčujeme potom, co nemůžeme u benzínky nastartovat a Ivan (nevím jestli se tak jmenuje, ale je to Rusák, tak jak by se jmenoval?) vezme šroubovák a jde se hrabat v motoru. Nevím, co tam dělal, ale auto naskočilo a mohli jsme jet dál. Po cestě nás chytají deštivé přeháňky. Naštěstí, když u Jihlavy vystupujeme, tak neprší. Jdeme stopovat směr Havlíčkův Brod. Zastavuje chlap, který nás odváží až do Golčova Jeníkova.

Tady máme ohromný štěstí, protože asi za 5 minut nám jede vlak do Kutné Hory. Vlak má ovšem asi čtvrt hodiny zpoždění. Přesto nestopujeme, ale nasedáme a jedeme zadarmo, protože jízdenky si máme koupit ve vlaku, ale průvodčí nepřichází. Na nádraží v Kutné Hoře si chceme dát bágly do úschovny, ale ta nepremává. Nasedáme do městského autobusu a jedeme směr centrum. Je to spíš okružní jízda po sídlišti. Vystupujeme na zastávce, kde jsme viděli značku kempu. Sice žádný na mapě nebyl, ale tím líp. Po příchodu zjišťujem, že noc by nás vyšla na 200Kč, což nám přijde trochu moc. Jdeme teda do druhého, který má být u koupaliště. Zde je noc za 90Kč!! Docela rozdíl! Stavíme stan, alespoň ho usušíme a jdeme do města.

chrám sv. Barbory

Na nádraží se díváme v kolik to jede na Prahu. Couráme se městem a hledáme dobrou restauračku, chceme si zajít na večeři. Zakotvíme v Harmonii u sv. Jakuba. Příjemný prostředí a velký výběr. Dáváme si masovou směs Toronto - vepřové, drůbeží, svíčková + kapie, pórek, olivy - Dejwy si k tomu dává opečený brambory, já bramboráčky. Dál si dáváme 2 decky Vavřince. Je to dobrota. Dejwy pokračuje palačinkou se zmrzlinou, šlehačkou a ovocem a já alžírskou kávou. No - co vám budu povídat. Pomalu se vracíme do kempu. Sotva se valíme. V kempu si nás obhlíží hlídač. Takový starý děda, ale je fajn. Máme před sebou poslední noc a zítra se už vracíme domů. Je to škoda, bylo nám fajn. Zas za rok. Ahoj ! (Djw: Ještě se jdeme osprchovat na zimní stadion.)

neděle 26.7.1998

(Djw: Dnes si prohlížíme chrám sv. Barbory, snažíme se najít aspoň nějaký otevřený obchod. V neděli nic, jen jedna cukrárna, kde nemají skoro nic. Dáváme si myslím kakao a nějaký dortíky. V poledne balíme stan a mizíme do Prahy. Příští rok snad na kole po Šumavě nebo jinejch horách.)

sepsala Lucie
upravoval Dejwy

Poznámky:

- všechny obrázky lze kliknutím zvětšit
- odkazy vedou většinou na oficiální stránky příslušného města
- doporučuji virtuální procházku Olomoucí