čt 21.7.1994

Vstali jsme a po očistě jsme šli nakoupit do velkýho supermarketu. Koupili jsme si nektarinky, mléko, sušenky, já čokokrém, chleba, máslo. Možná ještě něco. Asi za 26 FRF. Dohromady. Doplnili jsme vodu a šli si něco stopnout do San Sebastianu. Jen po 10 minutách nám zastavili 2 francouzský studenti, kteří to práskali do Madridu. Přehodnotili jsme situaci a práskli to s nima do toho Madridu. Asi 50 km za hranicema nás zastavila španělská policie za předjíždění v místě, kde je plná čára. Pokuta 15000 peset (prej 500 FRF). ve dvě jsme dali oběd. Oba nás pohostili: bageta a rybičky z konzervy ve vynikající omáčce. Cestou jsme ujídali sušenky. Kilo za 10 FRF. Ty musíme někde sehnat. Tak jako vždycky cestou v autě podřimuju.

Ty franc. studenti. Jeden studuje umění. Dělá fotky,videa, reklamu na skoro všechno. Uměl anglicky a španělsky. Ten druhej studuje jazyky. Anglinu, ruštinu, španělštinu a možná i víc. Oni mluví rychle a já jim se svou slabou angličtinou moc nerozumím.

Asi v 18:00 jsme byli v Madridu. někde daleko na severním okraji. V jedný cestovce jsme vymohli plánek města - jen centrum. Trvalo přes hodinu a půl, než jsme se vůbec dostali na místo, který bylo na mapě. Cestou jsme povečeřeli.Našli jsme park na přespání, ale byl moc blízko banky a tudíž moc poldů, tak nám poradili jinej, asi 1/2 hodinu cesty, někde u stadionu Realu Madrid. U jedný stavby jsme rozbalili nocleh, ale nějakej hlídač nás vyštval pryč. Tak jsme šli do blízkýho parku. Hrůza. Z mezer a spár vylejzali v noci švábi. Ale jaký! A že jich nebylo mílo. Docela nám nebylo dobře. Šli jsme proto co nejvíc bokem a jakžtakž jsme se vyspali a vyčistili zuby, to se nám hned tak nepoštěstí.

pá 22.7.1994

Po jakžtakž ucházející raní očistě jsme vyrazili do města. prohlédli jsme pár kostelů - očeň chorošo. Baziliku jsme vynechali - byla na pěší výlet s báglama moc z ruky. Všude mají strašně chlorovanou vodu, je to jak pít vodu z bazénu. Prošli jsme centrum a náměstíčkama a chtěli jsme jít do Musea Prado. Tam nás s báglama nepustili, že si je máme uložit na nádraží. To ale stojí prachy, tak jsme ukecali na Tourisimo Officce jednu mladou tvář, aby nám je tam na 2 ho. nechali. Ty 2 hodiny byli na prohlídku žalostně málo. Ani jsme vše neprošli, natož prohlídli. Maj zde El Greca, Tiziana,... móc dobrý. Vstupný studentský 300 peset. To jsme si předtím vyměnili prachy. Ta 50DM -> 400 peset, ale 500 si strhli jako poplatek. Takže vychází 1Kč asi 4 pst. Všecko drahý. Nanukový kornout za 200 pst. (U nás v tý době Algida za 12 Kč.) Vyzvedli jsme si kolem čtvrtý hodiny bágly a šli do metra (125 pst.). Z okrajové stanice metra jsme vyrazili na výpadovku. Ještě předtím jsme poslali pohledy z Madridu z pošty.

Staví nás španělské policie

Na výpadovce ohromná křižovatka a nikde místo na zastavení. Vzal nás nějakej Španěl asi po 2 hod. čekání asi 40 km a odtud jinej taky 40 km. A tady jsme přespali na rozestavěném parkovišti. Zašpinil jsem si příšerně bágl, tričko i igelit.

so 23.7.1994

Ráni nám asi po hodině stopu na AUTOVIA zastavil dobrej ďábel, kterej to, když prudce brzdil, aby nám zastavil, málem napálil do svodidel. Hodil nás asi 250 km do Zaragozy. To nám předtím na parkovišti koupilo minerálku 1,5l za 175 peset. Uměl dobře anglicky, byl to nějakej hodně vysokej úředník (vklada, ministerstvo...?).

Zaragoza - nádherný stavby s islámským vlivem, okolo náměstí skoro všechny památky. Na úřadu pro turisty jsme sehnali mapu a už jsme chodili. Dr. ale došel film, tak byl nervózní, tady totiž v 13:30 všichni zavíraj a otvírá se až v 16:30. Dvě hodiny ho scháněl, ale nikde černobílý filmy neměli. Na jednom náměstíčku, zastrčeným - kousek od hlavní třídy, jsme se umyli a vyprali si pár věcí. Taky jsme si umyli hlavy. Na sluníčku to schlo rychle. V Zaragoze bylo okolo 37 st. Celsia. V Madridu v poledne okolo 36 st. a odpoledne v 16 - 17 hodin 39 - 40 stupňů! Jinak je Zaragoza neskutečně špinavý město. U každýho domu je nasráno - ne od psů, ale od lidí! Všude bordel a hroznej smrad. Řeka co tímhle městem protejká je úplná stoka, ale doslova. To co teče z leckerý starý český čističky + kýbl bordelu na každej m3 vody = ta řeka.

Rychle jsme vypadli na výpadovku, kde jsme čekali neskutečný 4 hodiny, než nás vzal nějakej Španěl. Uměl trochu francouzsky, tak si s DR. popovídal. já jsem standardně mlčel a ničemu nerozuměl. Vyhodil nás u Licidy. Bylo asi 22:30 - už pěkná tma. Na výjezdu na trávě jsme se ubytovali a přespali.

Madrid

ne 24.7.1994

Ráno mě probudili asi v sedm ráno mravenci. Byli všude. vstali jsme. Na umytí už nebyla voda, jen na slabý opláchnutí obličeje. Šli jsme na nájezd na dálnici. 8:45 - začínám stopovat. Všichni řidiči se tváří jako před smrtí. Citát Dr.: "Jako když mají každou chvíli umřít." Okolo 10:00 - zastavují nám policajti a že se na Autopistě nesmí stopovat. Balíme a oni odjíždějí. Posunujeme se o 50m blíž k nájezdu. Stopujeme bezúspěšně a už nemáme ani vodu. Je šílený horko. Vracíme se zpět na původní místo. Asi ve 12:20 nám zastavují opět poldové, tentokrát na motorkách. jdeme tedy na nájezd až k budce, kde se platí mýtný. je tam voda, tak konečně trochu pijeme. Zde stopujeme asi do 14:00. Provoz asi tak 10 aut za hodinu. Pak nás vyhazuje ten, co vybírá mýtný. Vydali jsme se proto podél dálnice broskvovou plantáží (broskve ještě nezralý) a před parkovištěm s pumpou jsme vlezli na dálnici. A hned nám zastavili policajti. Nechali nás aspoň dojít na to parkoviště. Bylo asi 3km od nájezdu, kde jsme ráno začali stopovat. Ani zde nic nejezdí - šance odjet odtud malá - má mysl již silně pokleslá. 16:20 - Hurá ! Zastavují nám Korejci s autem s francouzskou SPZ. Po asi 8 hodinách stopu je to zázrak.

Dovezli nás do Barcelony. Hned jsme se na pláži vykoupali ve Středozemním moři. Je tu opět spousta holek nahoře bez. Umyli jsme se a vyrazili do města. Prošli jsme pár památek v centru a narazili na Čechy. Dali nám tip na místo na spaní, vzdálený asi 4 km do kopce v areálu LOH 1990, kterýžto byli v Barceloně. Památky jsou slušný: chrámy, katedrály, uvnitř města gotika. Má takový ty úzký uličky známý spíš z italskejch filmů.

Spali jsme asi 200 m od stadiónu, blízko silnice, na okraji parku. V noci bylo docela rušno. Doma se snad v klidu vyspím.

po 25.7.1994

Vstali jsme před sedmou a pádili do parku u národního paláce. Taky jsme se po dlouhý době (6 - 7 dnů) oholili a vyčistili zuby. Voda je tu všude jen hnusná - silně chlorovaná. Dojedli jsme zbytek chleba z Francie a zbytek rozteklýho másla jsme vyhodili. Vyrazili jsme kolem paláců a fontán do města. Obešli jsme střed a šli rovnou (cesta trvala asi 1,5 hod.) do stavby katedrály Sagrada Familia dle Gaudhího. Jedinečný, monstrózní projekt. Stavba tisíciletí. Už to dělaj přes 100 let a zdaleka ještě nemají ani třetinu. Neuvěřitelně zdobený a kombinovaný. Něco nádhernýho. Styl ?? - Gaudhí. Vstup 700 pst. (asi 175 Kč), ale stálo to za to.

Nakoupili jsme za zbylé peníze jídlo. Mléko (80 pst.), sušenky (110 pst.) a instantní pití (100 pst.) Nechali jsme si rezervu na metro (asi 120 pst.) To mlíko bylo zlatý. Úplná pohádka po tý chlórovaný vodě. Sušenky - mňam. Tím práškem ochucujeme chlórovanou vodu, aby se dala pít.

Cesta na výpadovku byla úmorná - asi 1,5 hodinová - v úmorným parnu. Měli jsme ale štěstí - po asi 20 min. nám zastavil Španěl s dodávkou a odvezl nás asi tak 40 km od Barcelony na parkoviště. Zde taky štěstí - po 15 minutách nás mladej Španěl dovezl na parkoviště před Gironou. Musíme ještě někde koupit něco za ty zbylý prachy, protože co jinak s nima, peseta jde dolů. Votravovali nás tady poldové, ale zrovna jsme seděli a jedli jablka z blízkýho stromu, tak seděli asi 5 minut v autě a když jsme nezačali stopovat, tak to vzdali a odjeli pryč. Už abysme byli za čárou ve Francii. Mávali jsme jako vzteklý, ale od 18:00 do 21:30 nám nikdo nezastavil. Tak jsme si našli místo na parkovišti. Bylo to u dálnice. Celo noc děsnej bordel a kravál. Nemohl jsem usnout a v noci jsem se často budil. Dr. si dal špunty do uší a spal v klidu až do rána. Já jsem byl docela často vzhůru - žádnej med.

út 26.7.1994

Probudili jsme se v 7:00. Vody jsme měli tak akorát na vopláchnutí obličeje. Od 8:00 jsme stopovali. Zastavili nám tak akorát policajti, že se tam stopovat nemá. Udělali jsme, že jdeme pryč, ale jak zmizeli, tak jsme se vrátili. Bez úspěchu a bez vody asi do 11:30. Pak nás zase vyhnali policajti. Poblíž byli nějaký cestáři, tak na nás houkli a my šli k nim. Uměli trochu F a A a řekli nám, to co jsme už věděli a to, že stop ve Španělsku je zabitej. Dali nám 3l minerálky a že prej za hodinu pojedou okolo a když tam ještě budem, tak nás vezmou na výjezd. Stalo se a kolem 13:00 jsme jeli na výjezd z Girona - North.

Teď jsme stopovali směrem na Figueres. V 14:00 nám zastavil francouz a vzal nás do Figueres. Tady jsme chtěli utratit poslední pesety, ale všude bylo zavřeno. Po chvilce stopu směr Francie nám zastavil snědej Francouz s 1/2 roku starým (=novým) kabrioletem Renault a hodil nás na dálniční nájezd ve Francie u Perpignanu.

Stopovali jsme na Avignon, kam jsme se chtěli dostat. Od 16:00 do 19:00 bez zájmu řidičů. V momentě, kdy si šel Dr. vyprat a namočil si věci, zastavil nám takovej frajírek v brýlích a tak jsem jen rychle zařval na Dr., vzal bágly a rychle jsme nastoupili. Po asi 50 km zjistil Dr., že zapoměl na svoji oblíbenou čepici. Nechali jsme si zastavit na odpočivadle, Dr. tu nechal bágl a šel stopovat směr zpět. Po 1/2 hodině to vzdal. Tak nám ujel báječnej stop až do Avignonu.

Vyprali jsme si a taky se osprchovali, páč to bylo sprcha. Stáli tu Belgičani a když viděli, jak peru mýdlem, věnovali mi polovinu cestovní pastu na praní. Eště nám přinesli kafe s cukrem, a že se máme stavit. Bohužel jsme dlouho prali a myli se a tak než jsme za nima mohli jít, rozhodli se odjet. To nás mrzelo, mohli jsme si pokecat. Prádlo jsme pověsili na šňůru mezi stromy a doufali, že se nic neztratí. Já ztratil akorát hodinky a DR. lístek do muzea (24 FRF), mikimu a teď i čepici. Došlo nám jídlo, snědli jsme poslední co bylo a to konzerva fazolí v tomatu. Už mám jen asi 100g musli a šíleně pálivou hořčici. Musíme nakoupit. Komáři otravujou, zbylý pesety jsou nám na nic, doufám, že se vyspím. Měli bychom rychle jet domů, ale nejde to moc urychlit.

st 27.7.1994

Probuzení v 7:30. Chválabohu byli věci suchý. Ráno nebylo co jíst, a tak jsme usušili igelity a stopovali. Nikdo nebral až se šel Dr. jednoho řidiře na parkovišti optat a on, že nás tedy vezme. Vzal nás na výjezd (sortie) Nabourne. Tady jsme čekali do 13:00. Pořád nás předbíhali mladý drzý španělský spopaři. Ale pak nás vzal anglán z Londýna (řízení vpravo) až do Montpellieru, teda na výjezd. Práskal to celou cestu těch 160 - 170 km/h. Byli jsem tam skoro hned. Po nás dorazili další 3 stopaři. jedna smíšená dvojka a samotář do Lyonu., kerýho vzal po hodině kamión.

Nás na tom výjezdu od mýtnýho vzala jedna divoká dvojka. Holka a kluk - skoropankáči. Na zadních sedadlech měli věci, přesto nás vzali a my se tam i s báglama narvali. cestou jim v mizernejch reprácích hrála Nirvána. Divoká jízda. Hodili nás na výjezd do Avignonu. Pěšky jsme urazili asi 300m, když nám na mávnutí zastavil velmi nervózní chlap, ale dovezl nás až do centra.

V Avignonu jsme si vyzvedli na turistickejch informacích pár letáků a informací a vydali se do města. Muzeum pro studenty zdarma. V supermarketu jsme utratili 60 FRF za jídlo (mlíko, čokoláda, bageta, 2 konzervy, 2 sýry, mrkev, jablka, okurka...). Na obrubníku jsme se najedli pořádně. Napsal jsem dopisy a hodil do schránky. Z prohlídky Papais des Papes nebylo nic - zavřeli nám před nosem. Na jednom úřadu jsme vyškemrali uschování báglů (bylo 18:30) do 20:00. Ve městě plmo mladejchh lidí - divadelní a kulturní festival v plném prudu. Prohlídli jsme zahrady paláce, vyzvedli bágly a koukali na umělecká představení na náměstí. Dr. si koupil film za 32 FRF a na čepici mu nezbylo. Ve 20:30 jsme vyrazili na výpadovku. Cestou jsme koupili starou bagetu, šli jsme dlouho - tak 6 km, než jsme dorazili na nájezd na dálnici. V 23:30 :-)) jsme začli stopovat. Zastavili postupně 2 auta ale vždy chtěli jen jednoho. Škoda.

čt 28.7.1994

To už bylo po půlnoci a v 1:20 nás 2 ženský hodili do Montelimaru. Tady jsme se omyli našli místo pod stromem a rychle usnuli. Bylo něco po 2:00 v noci.

Často jsem se budil, lezlo po mě moc malejch breberek, ráno jsem zjistil, že to byli mravenci, ta nezbylo, než vše vyházet z báglu, mravence oklepat. (7:10) Dal jsem si čololádu a čekal na Dr., kterýmu dlouho trvalo, než se sbalil. Zatím jsem umyl mrkev. Na výjezdu už byli 2 stopaři, snad brzo odjedou. Zbývá mi asi 125 FRF. Vyhrabali jsme se v 8:30. a stopaři byli fuč.

Nečekali jsme dlouho (asi 20 minut) a vzal nás mladík kombíkem na výjezd do Valence. Tam 3 stopaři, ale odjeli jsme jako první - směr Lyon. Vystoupili jsme asi 15 km před Lyonem, za obrovským péage na dálnici. Dr. dělal z lepenky obrovskou ceduli s nápisem Genéve, ale než ji dokončil, zastavila Toyota čtyřkolák teréňák na ceduli Macon, kerou sem našel poblíž na zemi. Hodil nás na rozcestí na Genéve. Dobrej flek - místo na zastavení. Čas - teprve 11:20. Jen aby nás štěstí neopustilo.

Stopovali jsme asi hodinu - šílený vedro.Pak zastavili policajti, že se tam nesmí stopovat, ale že nás vezmou na na výjezd. To opravdu udělali, pánbu jim to zaplať. V dáli přes silnici byl vidět supermarket L'Eleclerc,´v nemž už jsme nakupovali. Vydal jsem se doplnit zásoby, Dr. čekal u báglů. Přeběhl jsem autoroute, dírou v plotě se dostal do areálu a koupil jsem 2 broskve, 3 pudinkový dezerty, 1/2 kg chleba, malou bagetu, 1kg biscuitů a mlíko. Celkem za 20 FRF. Vše to nejlevnější. Nadlábli jsme se a pokračovali ve stopu. Po asi hodině, kyž už jsem usínal nás vzala nějaká francouzka na výjezd do šílenýho zapadákova. Skoro žádnej provoz, a když tak do F a ne do CH. Policajti přijeli a asi 10 minut studovali naše pasy. Pak je vrátili a popřáli bon voyage. V 18:00 jsme to vzdali a stopli si auťák na druhou stranu, zpět do hloubi Francie, směr Lyon.

A tam po 1/2 hodině jsme stopli 2 mladý lidi do Genéve. Nabídli nám bonbóny a žvejkačku. Dr. jim věnoval lístek z výjezdu, kde jsme stopovali (našel ho) a oni to pak měli levnější, za což nás odvezli do Genéve.

Vystoupili jsme u university. Uplně jinej ruch a jiný lidi v tom CH. Trvalo nám dlouho, než jsme se zorientovali. Na nádraží jsme vzali nějaký plány, pak jsme vyrazili do parku přespat. Je to hned u jezera. V 21:45 všude spousta dětí - čilý ruch. Umyli jsme se na záchodcích a v 22:45 zalehli. Schylovalo se k bouřce a pak i pršelo a tak jsme spali pod střechou nějakýho ústavu v tom parku.

pá 29.7.1994

Po probuzení opět mytí na záchodcích. Snídaně: zbytek včerejší bagety, čokokrém, sýr, chleba. Po dešti je svěže jen jsem ulepenej a pořádná koupel by bodla. Jezero v Ženevě je velký, čistý a ledový. Ve městě jsme obhlídli asi 2 kostelíky a malou baziliku. Prošli jsme starý město, potkali asi 8 Čechů a 2 Poláky, nehlásili jsme se k nim, byl to nějaký zájezd.

Na výpadovce na Bern v 10:30. Stop jsme kombinovali s pojídáním ostružin a po 1/2 hodině nám zastavil poprvé kamión. Jel prázdnej někam za Bern, tak nás vzal na odpočivadlo před odbočkou na Lucern (14:00). Bágl se mi ušpinil, jak byl pohozenej v návěsu toho tiráku. Pojedli jsme chleba s hořčicí + kukuřici z konzervy, čokoládu a zapili to vodou. Po 3/4 hodině stopu nás jeden pořádně zarostlej chlápek hodil do Lucernu. Jinak se nám lidé nabízeli, že nás vezmou třeba do Zurichu. Švýcarsko je na stop země zaslíbená. Lidi moc ochotný a dobří.

V Lucernu jsme si prohlídli (čas asi 16:30) kostel (Hofkirche), mrkli jsme na Löwedenkmal a vrátili jsme se přes most, co jim loni shořel, na druhou stranu řeky. Omrkli jsme i ten druhej starej most, hradby a Rathaus. No, je to malý, ale nádherný městečko. Šli jsme stopovat asi v 20:00. Na mostě před nájezdem na dálnici. Nikde místo na zastavení, tak jsme se lidí zeptali, kam jedou a zda nás vemou směr Zürich.

Jeden mlaďas nás vzal, říkal, že nemá rád dlouhý vlasy, tak jsme měli štěstí, že jsme měli krátký. Hodil nás na konec dálnice (Odbočka na Cham). Tady jsme doplnili vodu, asi 1/2 hodiny jsme hledali dobrý místo na stop a pak jsme šli před čerpací stanici a tam nám po 20 min. zastavil mladík (asi 29) a hodil nás do Zürichu.

Byli jsme tam asi v 21:20. Začalo se stmívat. Zdálo se nám, že stop směr D bude obtížnej, ale na úplně nemožným místě nám zastavil chlapík s dodávkou, zajel na chodník a že nás vezme. Jede ale jinudy než jsme doufali - nu dobrá, tak to vezmeme po dálnici při hranici F - D. Původně jsme chtěli na Stuttgart. Chlapík se docela rozpovídal. Vypadal dobře a říkal, že dělal se dřevem, ale to ho moc nebavilo a teď asi 7 let dělá kouzelničinu, triky a pod. Tím pádem, že se i zajímá o psychologii. Bylo už po 22:30 a tak se po delším rozhovoru nabíd, že u něj můžeme přespat. Bylo to jak rána z čistýho nebe. Neznali jsme ho a nevěděli, co od něj můžeme čekat. Souhlasili jsme. Bydlí v městečku Büren a.d. Aare. Má příjemný bydleníčko. Ustlal nám na matracích, nabídl večeři. Byli to tortiles (se špenátem) k tomu sýr a dobrý limo. Skvěle jsem se najedl a vypil po 15 dnech něco jinýho než vodu. Pořádně jsme se vysprchovali - očista již byla nutná, byli jsme oba hnusně zpocení. Ulehli jsme asi 20 minut po půlnoci. Otevřeli jsme okno a vychutnávali tu lehkost matrace.

so 30.7.1994

Probudil jsem se po 9:00. Dr. si už psal zápisky. Šli jsme do kuchyně, tam už náš dobrodinec připravoval snídani. Vyčistili jsme si zuby a zasedli k hostině. K snídani bylo léko a čoko-sójový nápoj., vynikající chleba se zrníčkama, máslo, marmeláda ostružinová nebo malinová, loupáček, jogurt - ten už si Dr. Nedal. No - takřka jsem se přecpal. Nešetřili jsme díky a chválou. Ale on nám ještě na cestu věnoval tašku jídla. Její obsah: chleba, 4 nektarinky, 2 čokolády, šunka. Úplně jsme šíleli. Řekl, že musí odjet a ať až odejdeme, tak zavřeme byt. Odešel. Dojedli jsme, trochu uklidili a odešli. Byl velmi sympatický, důvěřivý a příjemný. Dal nám svou vizitku.

Šli jsme na kraj vesnice (městečka) a nechali se odvézt (Audi 2,3l) po 1/2 hodině stopu na křižovatku na Basel. Je to docela blbý místo na stop, málo aut a nemají místo na zastavení. Snědli jsme zatím jednu švýcarskou čokoládu od našeho dobrodince. Na to, že to byla taková mizérie, jsme čekali jen 25 minut, a to ještě předtím přišel na stop jeden Švýcar. Tento muž nás vzal mercedesem všechny 3 a to měl uvnitř ještě psa.

Dojeli jsme s ním do Basileje, kde nás vzal k sobě. Tak ten Basilejčan nám dal vizitku, že až pojedeme okolo, můžeme se stavit, když budeme mít nějaký problémy. Ta Basel je stejně zvláštní město - rozkládá se na území 3 států (N, F, CH), takže třeba městská doprava vede přes hranice. U toho chlapíka byli totiž 2 češi z Ostravy. Ten kluk se s ním potkal při stopu před 2 rokama a teď k němu přijel i s holkou. Pokecali jsme česky, napili se Orange džusu a projednali cestu do Německa. Rozhodli jsme se přes Stuttgart no Nürenberka. Ten chlápek nás odvezl až na nádraží Bad Bahnhof, kde je spousta vracejících se Němců.

Vysadil nás a my si poprvé stopli chodce (asi za 2 minuty), co šel okolo a říkal , že naším směrem jede. Tak nás vzal. Na hranicích menší prohlídka mýho báglu, jinak v klidu. Překročení hranic asi ve 12:30. Vysadil nás na odpočívadle Mahlberg, kde byl čilej ruch. Sedli jsme, pojedli ten vynikající chleba od kouzelníka, konzervu fazolí a já dojedl zbytek francouzský čokolády s tím jejich nedobrým chlebem (pain). Je asi tak 15:00 Čekáme šíleně dlouho. Zatím sem přijeli nějací hnusní Španělé a jedna Němka - stopařka v kroji. Odjeli před náma. Nakonec nás vzal, už nevím kdy, ale asi kolem 20:30, jeden mladej maník s novým Citroenem o jednu Tankstelle dál do Bühlu, kde jsem stopovali už za tmy a jinej maník s dodávkou a dobrejma znalostma o Čechách nás vzal opět o jednu Tankstelle dál a to do Brachsal (za Karlsruhe). I tady jsem zkusili stopovat do 24:00, ale nic. Přenocovali jsme někde pod stromama.

ne 31.7.1994

Probudili jsme se ještě v noci, když začalo krápat, ale naštěstí brzy přestalo, tak jsme opět usnuli. Probuzení do nového dne před 7:00 nebylo nejlepší, protože na odpočívadle čekali už nějací 3 stopaři. Nakonec přijel ještě jeden a 3 Polky. Posnídali jsme zbytek chleba, šunku a nektarinky. K pití obligátní voda.

Odjeli jsme jako třetí, ty Polky odešli někam pěšky. Vzal nás asi 30-34 letej pár, kterej jel do Würzborgu. Nechali jsme se vysadit na Tankstelle Kraichrau před Heilbronem. Zde už byli 2 Češi a jeden německej stopař. Za chvíli přibyli další 2 Češi a nakonec i ty 3 Polky, co jsme je potkali na předešlý zastávce. První Češi odjeli, pak ty 3 Polky nakonec 2 Němci. Zůstali jsme s druhejma Čechama. Všichni směr Nürenberg a pak domů. Šlo to ztuha. Ještě do 12:00 nám nikdo nezastavil, a když, tak směr Stuttgart.

Až ve 14:00 nám zastavil chlapík a zal nás až na výjezd Nürnberg-Süd k jedný pumpě. Práskal to těch 160-170, takže už po 15:00 jsme tam byli. Koupili jsme si na tý stanici napůl džus (2 DM). Vyrazili jsme směr centrum. Asi po 200 metrech byl dobrej plácek na stop a během 5 minut nám zastavil mladej student žurnalistiky, přímo Nürnberčan.

Vzal nás do centra (Altstadt) Nürnbergu. Dali jsme si s ním sraz asi v 18:00 před pevností (Festungstelle) s tím, že nás hodí kousek na výpadovku. Prošli jsme pevností. Všude se konala nějaká slavnost a vystupovali tu různý kapely, převážně folkařskýho ražení. Sešli jsme do centra města dolů a navštívili snad všechny kostely, včetně nejznámějšího Lorenzkirche a toho, který byl celý rozborbardován. Všechny obchody měli zavříno a my měli hlad a žízeň, ale odolali jsme svodům firmy McDonald’s (hambáč za 2,50 DM). Před 18:00 jsme se vrátili na sjednané místo před pevností. To jsme si ještě předtím vyzvedli bágly z jedné restaurace, kam sme si je uložili (servírka byla tak hodná, že nám je tam schovala).

Studentík nás vzal směrem na výpadovku, ale odtamtud jsme šli ještě dobrých 4-5 km na jednu širokou silnici, byl to nájezd na nájezd na dálnici. Nu a tu se přihodila pro mě jedna docela milá příhodička. Když jsme šli po silnici dolů, Dr. našel na silnici plno drobných (asi 12 DM, šiliky apod.), já jsem šel prozkoumat okolí a v břehu u silnice, v trávě jsem našel ňáký bankovky. No - ňáký - bylo to 70 DM !! To mi srdce zaplesalo. Nedaleko byla občanka toho dotyčnýho obyvatele Německa. Dr. našel ještě německou telefoní kartu. Doufejme, že tam dotyčný neležel někde v křoví. U pumpy jsem byli byli po 21:00. Odtud s nějakým jugoslávským Němcem k pumpě u nájezdu na dálnici. To jsme předtím však už nevydrželi a koupili si jídlo u pumpy, když jsme ještě šli pěšky, páč otevříno měli jen ty pumpy. Lidí bylo v centru jen pár, obchody zavřený. Koupil jsem si mentos (1 DM), k pití kakao 1/2 l (1,5 DM), u předešlý pumpy to byl nanuk (2,5 DM), čokoláda (1,9 DM) a pití za asi 1,8 DM. Dojedli jsme a dali se do stopu. Byla už tma a tak nás nikdo nebral. Byli jsme z toho docela nervózní, ale vydrželi jsme.

Před půlnocí (asi 23:45) nám zastavil maník s nanukem v ruce a vzal nás za Amberg směr Cham, do vesnice asi 40 km před Chamem.

po 1.8.1994

Tady jsme byli asi v 1:00 v noci. Rozhodli jsme se jet přes Cham a Českej Brod spodem. Ustlali jsme si vedle obilnýho posekanýho pole. Ráno po probuzení, tak po 6:00 malá očista. K snídani vločky, zbytek jahodový čokolády Milka. Stop na Cham byl mizernej, nikdo nejezdil, až tam. Nakonec nás vzal Němec na opačnou stranu k Ambergu (rozhodli jsme se změnit trasu - přes Rozvadov) na cestu na Plzeň. Z výjezdu nás vzal děda asi 9 km do Ambergu (8:30), kterej jsme prošli na konec a tam stopovali.

Lidi zde dost končili, ale přesto asi po 10:00 nám zastavil Čechoněmec žijící v Německu, ale mluvící i Česky a že nás vezme přes čáru. Jel přes Cheb. Byli jsme asi okolo 11:30 na hranicích a on nás dovezl asi 16 km před Karlovy Vary. Cestou nám nabídl bonbóny a s Dr. jsme vypili společně plechovku Coca Coly.

Během necelých 20 minut nám zastavila dodávka a chlapík řekl, že nás vezme za KV na výpadovku na Prahu. Stavili jsme se s ním v KV na obědě. Neměli nic bez masa, tak jsem dal sekanou, brambor, zelí za 26 Kč a limču za 3 Kč. V té restauraci se rozpovídal a vyklubal se z něj majitel restaurace v Mariánkách. Má jí někde v centru. Říkal, že byl už v Thajsku a jaké to tam je. Najedli jsme se českýho jídla a od nás odvezl na výpadovku jak slíbil (12:30).

Čekáme na stopa směr Praha. Čekali jsme relativně dlouho, vzali před náma i lidi, co přišli až dýl, lež vždy to byla nějaká holka. Přesto jsme odjeli (14:30) Avií plně naloženou kovovým materiálem až do Prahy. Do kopečka jela tak 20 km/h, z kopce se rozjela i na 90 km/h. Seděl jsem uprostřed na poklopu k motoru, kterej byl horkej a neměl opěradlo a tak mě brzo bolely záda. Cestou jsem klimbal, protože bylo strašný vedro a byl jsem nevyspalý. Dr. vypadal úplně stejně. Ten spal snad hodinku opřenej o dveře. V 17:00 vystupujeme v Praze u dálnice směr MB.

Tady stopujeme pod mostem ve stínu a v 17:20 nás vzal chlapík co vypadal jak indián domů. Doma jsem vylezl po 17:30, páč to práskal Favoritem 170. Rodinné shledání v 17:40.

A peníze? Protože jsem našel oněch 70 DM, byla útrata mizivá.
Za oněch 19 dní: asi 2400 Kč

text z deníčku Dejwyho
fotky: Radek